O cestování
·
Už jednou jsem říkal, jak lidské srdce zapouští kořínky, jenže jsem to nedořekl. Mluvil
jsem jen o tom, že je zapouští tam, kde se člověk narodí.
A to pravda je, ale ne celá. Ono je to totiž tak, že člověk roste a dospívá a poznává nové kraje a nová místa, a ty kořínky zapouští i tam. Dál a dál, a pak se mu rozrostou i za pomezí své země. Vyrazíte si například do Rumunska na dovolenou, a když se vrátíte, chutnají vám rumunské hrozny stejně – přes srdce a přes vzpomínky – jako anýzová ouška a linecké koláčky, jaké píkávala babička.
Tohle pozoruju na sobě: já jel jednou v životě přes Alpy, a od té doby, když čtu, že tam lavina zasypala silnici, tak mi to není jedno. A nejenom, že mi to není jedno, ono to soucítění ve mně přerůstá v ten typický český reformní komplex: že beze mne to tam holt nejde, že sotva vytáhnu paty z Alp, už to tam přestane být bezpečný a už tam padají laviny a tak dále.
A takhle mi není jedno nic odjinud, kde jsem ten kořínek zapustil. Uleví se mi, když slyším, že ve Varně spustili na vodu nějakou novou loď, protože tam jsou ty lodě potřeba jako sůl. Jsem nešťastný, jak v Provenci hoří lesy, a našňupne mě, že turisté ve Splitu ryjí autogramy do stěn Diokleciánova paláce. I doma mám radost – když se třeba dozvím, jak v Hodoníně otevřeli novou výstavbu dětských obrázků v síni zřízené ze zrušené kaple – oni ji tím nejenom využili, ale i zachránili. A podobnou sounáležitost cítím třeba k Opavě, Liberci, Monackému knížectví, ke Švermovu, k Baltskému pobřeží a jinam a jinam.
A v koutečku srdce se těším, že ostatní lidé jsou na tom stejně. Že si odkudkoli – a nejenom ti naši – přivážejí z cest nejenom svetry a suvenýry, ale i střepinku tohoto lidského spříznění.
On totiž, když člověku někdo ukáže, kudy se jde k tomu, co hledá, a ušetří mu tak spoustu kroků, a když mu někdo podá sklenici vody – tak je to taková malá, ale platná a pevná mezinárodní smlouva mezi obyčejnými lidmi. A procházka uličkami Dubrovníku, Malé Strany či Toleda, to je pro obyčejné lidi stejně silný, ale spíš silnější závazek, než smlouvy o příměří či neútočení mezi státy. Ubližovat se dá vlastně jen lidem a místům, která neznáte. Anebo která znáte jen papírově. A proto, že má každý kdo může, a komu přeje zdraví, štěstí, úřady, popřípadě Státní banka, spíš vyrazit ven, než doma melouškovat. A jindy vyrazit po vlasti a zapouštět kořínky zase na jiném místě doma.
A tak vám teď, kdy se doma o dovolených mluví a kdy se plánují, přeju, aby vám to vyšlo, a aby to bylo každý rok jednodušší. F. N.
Banka III.
Dne 11.10.2013 jsem ze svého účtu 191219629 / 0600 odeslal platbu za 3 měsíce, kterou jsem dlužil jedné organizaci. Tato platba se však vrátila jako neprovedená dne 16.10. Telefonoval jsem do té organizace, jestli číslo účtu a variabilní symbol jsou správné, a jestli tam nemají nějaký zvláštní pokyn. Všechno bylo v pořádku, pouze se vrátila platba. Něco podobného se mně stalo již několikrát. Když jsem dal číslo bankovního účtu ve Slévárně, právě moje výplata se vrátila jako jedinému z 500 zaměstnanců. Samozřejmě dotaz přímo v bance byl neúčinný, protože podle bankovní úřednice bylo všechno v pořádku. Tehdy (r.2004) jsem si zařídil ještě jeden bankovní účet. Potom jsem ten první účet dal pojišťovně, aby tam provedla platbu z plnění úrazu, a i jí se platba vrátila. Ta úřednice z pojišťovny dokonce telefonovala do banky, tam žádný nedostatek neodhalili. Dokonce volala i k nám domů na Chlupovu.
Stalo se mně také, že banka se ani nepokusila provést můj trvalý příkaz, což způsobilo nesplácení jednoho spotřebitelského úvěru a následné sankce (viz soubor Banka II., který jsem ještě neposlal). Právník se vyjádřil, že maximálně tak 800,-Kč bychom mohli z banky dostat, ale ty následující platby už šly na můj vrub, protože jsem si včas nevyzvednul poštu v mém trvalém bydlišti (viz soubor Banka II.). Vypadá to, že je to hra na jednu branku. Já jako občan mám od různých organizací určovány lhůty splátek 5-10 dní, a banka, když nepřijme platbu nebo neprovede nějaký příkaz, je nepostižitelná. Vypadá to, že ti komunističtí vnuci, kteří nalezli do těch bank, si počínají velice chytře.
Ve středu 23.10.2013 jsem platil u přepážky ČSOB a chtěla na mně poplatek za platbu v hotovosti 70,-Kč stejně jako Ge-Money. Když bych peníze poslal poštou, zaplatil bych 26,-Kč. Chtějí tak banky omezit platby přímo u přepážek, aby mohly lépe kontrolovat finanční toky některých občanů? Zkoušeli jste někdo provést platbu z vašeho účtu do zahraničí po Internetu?
Banka II.: Tento soubor připravený pro nejtěžší skupinu je v mém bytě v pevném počítači, který jsem vytáhnul po 6 letech ze sklepa, a který fungoval pouze asi 4 měsíce, což jsem i tušil, protože bydlím v ………. ………. a počítač vydrží méně než ……. Udělal jsem chybu, že jsem ho neumístil na …… …. – možná by tam vydržel déle.
Poznámky: Připravuji soubor Banka IV. protože jsem včera měl v bance zajímavé jednání. Můj úspěch byl, že jsem přiměl úřednici, aby mně umožnila napsat dopis a odeslat ho podnikovou poštou (ušetřila mně tak čas a peníze). Také jsem ji požádal, aby poslala e-mail do Centrály v Praze, aby tam měli informaci, že jsem včas reagoval ve stanovené lhůtě – což asi učinila. Při tomto jednání jsem se dozvěděl zajímavé informace o značné změně částky na mém účtu, která neodpovídala měsíčnímu výpisu účtu. Další věc je, že mně NĚKDO změnil dispozice na účtu. Dělám si o tom poznámky, zpracovávám to, studuji Všeobecné obchodní podmínky, prohledávám šanony, a ještě jednou tu banku navštívím, než se rozhodnu, jak budu dále postupovat. V těch českých bankách je neuvěřitelný b – o – r – d – e – l.
Dokončil dne 18.4.2014
Jaromír Krystl
Komentáre